Světoznámý anatom Walter Thiel byl rodákem z Václavic
O tom, jak slavného rodáka mají Václavičtí, jsme se bohužel dověděli až z dopisu o oznámení jeho smrti, který přišel v únoru 2012 do Hrádku nad Nisou. Osobnost a životní dílo Dr. W. Thieleho si zasluhuje, abychom mu věnovali vzpomínku.
Rakouský lékař Walter Thiel se narodil 13. října 1919 ve Václavicích (tehdy nazývaných Wetzewalde) a zemřel 3. února 2012 v rakouském Grazu (Štýrský Hradec).
Studiu medicíny se věnoval v Praze, Würzburgu a po druhé světové válce i v Grazu, kde také roku 1947 na zdejší universitě promoval. V letech 1960–1990 byl až do svého odchodu do důchodu universitním profesorem a předsedou Anatomického institutu university v Grazu. Přes 30 let byl tak zodpovědný za vzdělání v oblasti anatomie u tisíců rakouských lékařů.
Ve svém oboru byl uznávanou kapacitou. Po desetiletí vyvíjel novou metodu v oblasti preparace, která se nyní používá na celém světě a je známa jako Thielova fixace, při které je namísto formalínu používán etylenglykol, díky čemuž nedochází ke kornatění preparované tkáně, která zůstává pružná a v původní barvě.
Zpracoval i mnoho odborných publikací. Nejznámější z jeho děl je Fotografický atlas praktické anatomie (nakladatelství Springer), vydaný v roce 2002. Tato kniha s 900 stránkami má více než 400 fotografií, byla přeložena do několika jazyků a prodává se po celém světě.
Za své celoživotní dílo získal mnoho významných ocenění. Mimo jiné i Zlaté vyznamenání za zásluhy zemského hlavního města Grazu (Štýrského Hradce), Velké zlaté vyznamenání za zásluhy zemské oblasti Steiermark (Štýrsko), Stříbrnou medaili za zásluhy republiky Rakousko a Universita v Dundee ve Skotsku pojmenovala po Waltru Thielovi svůj anatomický institut.
Více informací o našem slavném rodákovi naleznete na internetu, většina těchto informací je však v němčině nebo angličtině.
Autor článku: ThMgr. Hedvika Zimmermannová
Názvy obce v proměnách staletí
Málokdo ví, že vesnice Václavice (dříve Wetzwalde) si během staletí prošla několika názvy. Dohledali jsme v historických pramenech následující názvy, kterými si vesnice prošla.
Kolektivizace zemědělství na Liberecku - 77 let od vzniku JZD Václavice.
23. února 1949 byl přijat zákon č. 69/49 Sb. o JZD. Tato zkratka tři slov – jednotné zemědělské družstvo – vešla rychle do každodenní mluvy a stala se naprosto běžnou. Vzorem pro nove vzniklý systém v zemědělství měly být sovětské (ruské) kolchozy, naštěstí přes všechny nedostatky byla ta naše JZD přece jen lepší.
Po druhé světové válce byl v celé naší zemi znárodněn průmysl, dalo se tedy očekávat, že ani zemědělství nezůstane v soukromých rukou.
V pohraničí zůstaly po vystěhování Němců obrovské plochy půdy, které bylo nutno obdělat. Bylo třeba osídlit také domy, které zůstaly prázdné. Jedním ze způsobů, jak přilákat zájemce z vnitrozemí bylo bezplatné přidělení půdy. Tehdejší ministr zemědělství Július Ďuriš podepisoval stovky tzv. dekretů, které byly zemědělcům slavnostně předávány. Rolníci uvěřili, že dostávají půdu natrvalo do svých rukou, zatímco tehdejší politici dobře věděli, že je to jen trik. Rok po Únoru byl v Národním shromáždění (v parlamentu) schválen tzv. Zákon o JZD (zákon č. 69 / 49 Sb.). 87 % majitelů půdy získalo pole a louky o výměře menší než 10 hektarů. Majitelé větších celků byli znevýhodňováni, později označováni za kulaky atd.
Po celé republice začala přesvědčovací akce, přesto mnozí zemědělci do JZD nechtěli vstoupit. Směšné bylo to, že na vesnice chodili jako agitátoři uvědomělí dělníci z továren, kteří v zemědělství nikdy nepracovali. Velcí rolníci byli podezíráni z protistátně zaměřených sabotáží a mnozí byli vystehováni až na severní Moravu, například rodina Přibylova z Václavic. Byly to právě nedaleké Václavice, kde vzniklo v březnu 1949 jedno z prvních JZD v celé republice. Vstoupilo do něho 36 členů.
JZD mela čtyři typy. V tom nejvyšším měla být pole členů scelená a dobytek měl být společně ustájen (kravín). Protože nábor do JZD nepokračoval podle očekávání, bylo na mnoha místech přesvědčování nahrazeno vyhrožováním a násilím. Výkony členů byly přepočítávány na tzv. pracovní jednotky. Někde byla pracovní jednotka např. ve výši 4,-Kč, jinde byly dokonce ztrátové (mínusová hodnota). Peněžitá měsíční odměna byla zhruba o polovinu nižší než byl tehdejší plat v průmyslu. Vedle peněz dostávali členové JZD ještě další část odměny, a to v naturáliích. Tato část však byla velmi nejistá. Průměrný měsíční plat v průmyslu byl tehdy 1356,-Kč, zatímco člen JZD dostával v průměru pouze 579,-Kč.
Družstevní rolníci se právem mohli považovat za diskriminovanou složku obyvatel. Děti z rolnických rodin nesměly tehdy jít do učení nebo na studia, ale měly zůstat doma v JZD.
Protože velká část JZD živořila, byly založeny tzv. státní statky (ČSSS). Tam bylo více zemědělské techniky, lepší organizace práce a státní dotace.
Na Liberecku vznikly čtyři velké statky (s pobočkami), které obhospodařovaly přes 27 tisíc hektarů půdy – v Liberci, v Hrádku nad Nisou, ve Frýdlantě a v Novém Městě pod Smrkem.
Je zajímavé, že v Podještědí, na Českodubsku, byl v té době vývoj jiný. Tam statky zavedeny nebyly, ale došlo tam ke spojení JZD do větších celků a byly prosperující. (Vysvětlení je vcelku prosté: na sever od Ještědu bylo to pravé pohraničí s přistěhovalci ze všech konců republiky, zatímco za Ještědem bylo obyvatelstvo stabilní po celé generace.)
Přelom nastal až po roce 1965. Po dvaceti letech stagnace se podařilo poměry v zemědělství zlepšit, protože subvence ze státní pokladny pomohly zvýšit životní úroveň lidí na vesnicích.
Pamětníci těch dob by mohli vyprávět... Třeba o tom, že na pole přijížděli brigádníci z továren a ze škol, ale nebyla pro ně práce, protože vedení JZD nemělo zkušenosti se zaměstnáváním tak velkého počtu lidí.
Statek ve Václavicích (čp. 21) na křižovatce na Pekařku se stal ředitelstvím JZD a později střediskem hospodářství Státního statku v Hrádku nad Nisou. Ilustrační dobová pohlednice pochází z roku 1930, kdy zemědělství ještě bylo soukromé a prosperovalo za dob německy mluvících obyvatel.
Zdroj: Ivan Vydra – společnost přátel historie města Chrastavy
Václavice měly vlastní kapelu – Wetzwälder
Málokdo to ví, ale Václavice měly i vlastní kapelu. Podařilo se nám dohledat ze starých fotografií, že ve Václavicích (tehdy Wetzwalde) působila hudební kapela.
Na zaznamenané fotografii je uvedeno:
„Die „Wetzwälder” Musikkapelle im Jahre 1921.“
Překlad: „Václavická kapela v roce 1921.“ nebo přesněji: „Hudební kapela z Václavic v roce 1921.“.
A přímo na fotografii na velkém bubnu je psáno: „Musik Wetzwalde“ a na malém bubínku je datum „24/7 1921“. Nápis na bubnu jednoduše znamená „Hudba Václavice“ s datem vystoupení či focení 24. července 1921.
